Ničeho nelitujem tour skončilo. Děkujeme!

Turné #nicehonelitujem skončilo. Report z posledních dvou akcí od Jakub Kaska, který je prvním kámošem po 25 letech, který to s náma dal úplně celý:

Již od příprav na poslední koncerty Ničeho Nelitujem tour! v Brně a Košicích jsem byl Martin Nosek upozorňován, že půjde o těžkou zkoušku z logistiky, protože autovlak z Košic nevozí dodávky a pokud mám prodat nějakej ten merch, tak bychom ho měli vzít a tím pádem v Hrdlově osobáku nebude místo pro všechny a já budu muset jet z Brna do Košic vlakem s Míša Bydlenívlůžkovémvagóně. Když mi to sděloval, tak se mi moc omlouval, že to jinak nejde, ale nemohl tušit, že mi to vůbec nevadí, protože přes všechna léta co Mikla znám, tak jsem ho ještě neviděl v jeho přirozeném prostředí - na sedačce vlakového kupé. Tohle byla skvělá příležitost si odškrtnout tuto položku z mého bucketlistu. 

Zatímco v rámci této logistické maturity Martíček vyrazil do Brna už ve čtvrtek, pro mě výlet začal v pátek v 17:30, kdy jsem byl vyzvednut pod komíny Malešické spalovny. Tady patří velká poklona Hrdlovi, který se pro tento víkend zhostil role řidiče. Nejen, že do Prahy dorazil na minutu přesně, což se obyčejně nestává, ale i do Brna jsme dorazili v krásném čase. On to přičítal drakům co ho doprovázeli na cestě. Doteď úplně nevím co tím myslel. 

Jen co jsme zastavili a u auta zapálili první cigaretu byli jsme přivítáni Martíčkem, který mi začal vyprávět o brněnské pizzerii PIZZAPUNK(https://www.facebook.com/pizzapunk.brno/) a snažil se mě přesvědčit o tom, že jejich pizza je ta nejlepší, co kdy jedl. Bohužel důkaz nepředložil, takže já musím s mým hodnocením počkat až na příště.

Musím se přiznat, že při cestě jsem si postěžoval, že v Brně mě ještě nepotkalo nic moc dobrýho a většinu návštěv tohoto města bych nejraději vymazal z hlavy. Teď mi to bylo vráceno i s úroky. Koncert bych určitě určitě zařadil do top trojky téhle tour. Návštěva v klubu Eleven vytvořila super atmosféru již od prvních akordů hraných kapelou Louty a neskončila do posledního tónu Kohout plaší smrt. A mezi tím vším Houba (video zde: https://youtu.be/UECDkndCVFk). Z nových písní zazněly: Ničeho Nelitujem, Slabá Místa, Špína a Prach, Džíska a Rok. Lidem tradiční set nestačil, takže se i dvakrát přidávalo, než mohli kluci odejít z podia. Většina kapely se pak místo párty rozhodla načerpat síly na následující den spánkem. Já s Martíčkem a MSK tuto docela rozumnou myšlenku ignorovali a zůstali jsme až do hluboké noci mezi brňáky. (jen do dvou, pozn. Martíčka).

V sobotu mě Mikl vytáhl z postele už v šest třicet, to abychom před odjezdem mohli jít na vyhlídku na hrad Špilberk. Škoda, že byla mlha a nic jsme neviděli. Po této turistické odbočce a následné koupi lístku jsme vyrazili směr Košice... teda nejdřív Vrbovce. Mikl si totiž myslel, že je to poprvé co cestuju vlakem, tak mě chtěl vzít tou nejdelší možnou cestou. A proto jsme se po krátké zastávce na hranicích a následné delší zastávce ve stanici Nové Mesto na Váhom nastoupili do vlaku R 605 Dargov, který nás povozil po všech městech Slovenska na které si člověk vzpomene, než zastavil v Košicích. Bohužel tu nejkrásnější část cesty jsem prospal, takže všechny dotazy na krásu Vysokých Tater směřujte na Mikla. 

Ke klubu Colloseum jsme přišli ve stejnou chvíli, kdy do ulice zatočilo Houba auto. Již po několikáté se Hrdla projevil jako více než schopný řidič s dobrým načasováním, přičítám to zkušenostem z jeho poutních cest do Arrasu... 

Pokud bude vaše oblíbená kapela hrát v klubu Colloseum v Košicích, určitě neváhejte udělat si výlet. Tohle místo za to určitě stojí. Akce "Večierok stratených existencií 3" měla všechno co má takový punkový festiválek mít. Pogo pod podiem, spící lidi pod stolem a zvracející punkáče do koše vedle merche. Koncert uběhl během chvilky, lidi byli super a pořád mi pak říkali, že musíme přijet zas. Tak snad mě kluci vezmou i přístě.

A pak už se šlo na vlak. Opět jsme byli rozděleni, tentokrát po trojcích. Já, Jikl Nabojkl a MSK. O dva vagony dál Martíček, Mikl a Kanál Řízek. Podle všeho jsme my byli ta hlučnější skupinka, alespoň usuzuji z nepříjemné nálady vagónového stewarda, když na nás poprvé uvrhl zrak. Po vysvětlení jak to chodí v jeho vagónu a následnému vyhrožování, že nás taky může vyhodit, jsme si radši u něj objednali 5 Plzní a snažili jsme se zbytečně neprovokovat. Někdy s úspěchem, většinou bez. Na nádraží v Popradu jsme si dali akademickou pětiminutovku na nástupišti a pak už jsme jeli domů do Prahy. Já cestu prospal.

Když už mám tuto příležitost, tak bych rád poděkoval nejen klukům, že mě sebou vzali na koncerty po té naší republice (a také po jednom v Německu a na Slovensku), ale také všem kteří se o nás postarali, těm co si koupili nějaký ty desky a trika, ale i těm co si nic nekoupili a na ty koncerty jen přišli a bavili se. Bez Vás by to nešlo.

Přílohy ke stažení