Přišel čas vysvětlit světu i tobě
že tady žijeme ve strašný době
zmatení běžíme smradlavou ulicí
s nadějí míříme k obydlím hořícím
knihy, co dávali naději staletí
v plamenech končí jak naše prokletí
a jak čas běží tak ho moc nezbývá
dýcháme popel a ďábel se usmívá

ďábel se usmívá...

Nekonečná je cesta zpátky k tobě domů
jak jdeme dál jsem k smrti znavený
a slunce pálí, ze stromů ptáci křičí
tahle noc možná měla být ta poslední

Možná jsem viděl světlo, možná potkal se s bohem
jen sladká chuť v ústech, vše padlo v zapomnění
křičel jsem pomozte mi, už nechci dál se trápit
jsem prázdný, nechci být tak stejně zbytečný

Ref:

Chci se ti podívat do očí a říct
že jsem se neztratil a nic není ztracený
chci se ti podívat do očí a říct
že věřím v život a jsem se vším smířený

Tradice s předsudky platí snad po staletí
přišel čas skončit s vaší omezeností
vaše zloba i strach je to jak snění
je to zlý tak co vás probudí

Prosím otevři oči a zboř ten starý svět
plný strachu a bolesti a udělej to hned

Pro prachy všechno i spojit se s ďáblem
jednou to možná prej taky pochopíme
pověsíš mě na kříž, když z tvojí cesty zahnem
přemýšlej v jakym a asi žijem století?

Ráno tě probudil hluk od kol vozů
musíš se rychle sbalit, čeká tě dlouhá cesta
nikdy bys netušil, jak se tohle může stát
že místo zpěvu ptáků probudí tě válka

A housle přestaly hrát
a místo zpěvu zní jen tichý pláč

Vždyť ještě včera jsi s nima víno pil
s holkama tančil, na housle hrál
nechápeš tu podlost, s kterou člověk zradí
sen o lepším světě se ti jenom zdál

Strach, který ti hrdlo svírá
strach, který se neukrývá
život promění se v peklo v zápětí
s ránem začíná tvůj boj o přežití

Prázdnou ulicí, jen mí stopy ve sněhu jsou
a světlo měsíční snad mě v tom nenechá
dívám se na nebe, do výkladů nových časů
myslím jen na tebe, jak musíš být statečná

Jdu svou cestou, jde to ztuha, možná najdu její cíl
rozplynu se jako mlha v těch špinavejch ulicích

Na obloze k ránu dvě slunce rozzážili se
čekám s napětím, nevím co si mám myslet
jsme jenom svědci malí, nevíme co nás čeká
jestli nás ty slunce spálí nebo nás spláchne řeka ohře

nejsme nic, nejsme nic, co by stálo za to říct

A stromy padají pod tíhou sněhu
zima je krutá a nezná slitování
naše těla ještě budou dlouho plná jedů
padám do propasti, tak co mě zachrání?

Nejsem nic, nejsem nic, co by stálo za to říct

Sedíme v pivnici už několik dní
čekáme čekáme až asi zahřmí
jsme páni svýho času, spokojení
všechno, co bolí, mizí v bezvědomí

Zdál se mi sen, jak letím nad tvým domem
je noc i den, měsíc, slunce, hvězdy nevnímám

Sedíme v pivnici už zase několik dní
čekáme, už nás nic nebolí
na život, na smrt, odnikud nikam
bez starostí nový člověk si zvyká

Tak ještě nechoď pryč, zůstaň tu se mnou
chci se ještě napít a ztratit pár slov
je to dost důležitý, než to tu zavřou
doma je zima a já ještě nemám dost

Ref:
Je mi blbě ze všeho a hlavně z toho chlastu
je čas něco vymyslet, tak dávej mi to na stůl
zase tu mám svojí lásku óo, cítím to sám
cítím jen lásku... cítím jen lásku

Světla za oknem míhaj se jako v ňákym městě
ke dveřím ještě dojdu, dál ale nevim kde jsme
a lidi pospíchaj, ženou se za falešným blahem
jen já tu s tebou sedim, tak ňák to spolu táhnem

Vítej ve světě obyčejných lidských zrůd
budem psát příběh, který dobře neskončí
budeš se ptát kdo jsi, než přijde konec tvých dnů
kdo proti tobě svoje zbraně otočí

Tak jdeme dál proti sobě
šíříme strach jsme snad slepí
jak loutky vedení plníme své role
jsme snad slepí

Zrada, nenávist, pokrytectví, lhostejnost
nenávist je silné pouto,
pro život bezcenný, zbavený kompromisů
já nejsem smečkou vlků,
jsem jenom v dálce trouchnivějící strom

Krajina stínů odhaluje svoji tvář a barvy
a odhalí nám další světlou stranu života
tak jako v představách, co se ti možná někdy zdáli
dobře se cítíš, než přijde slepota

víš kolik krásy je za tou černou horou podívej

Modrá planeta probouzí se k životu
dýchá na nás prokletí se strašnou jistotou
století zániku a dokonalých lidí
dokonalých strojů, co nám navždy všechno zničí

Píše se rok dvatisícešest
nedělní poledne na rozcestí cest
mlhavé dálky těch nejvyšších vrcholů
krajina z války, války všech netvorů
války všech netvorů óooooo

Život to tak divně zařídil a teď jsme každý jinde
i když stejný věci baví nás a štvou
bylo nám už líp
i když to špatný člověk stejně časem zapomíná

Je to všechno dávno pryč a mám pocit
že jsme asi museli mít štěstí

Nebuď smutná, že nic není jako dřív
svět se mění, lidi snaží se zmást
vzpomínky se tlučou až hlava zabolí
v lepších časech vidím naše dlouhý stíny stát

Zapálím oheň a budu tančit
a budu zpívat a budu pít
pro tuhle chvíli chci se vzdát všeho
nikdy tě nezradím na to nemám dost síly

Až zase zítra potáhnem dál
budu to vědět, co bych si přál
naplno žít bez zbytečných dní
jedině tak mohu být svobodný