U Šílena Nesersrny

01/09/2007 / Martin Nosek Album ústecké punkrockové formace Houba vás dozajista upoutá už svým názvem a originálním obalem. Tím to však teprve celé začíná… Ano, obal tohoto CD je skutečně v dobrém slova smyslu šílený. Spáchal ho sám zpěvák, stejně jako ostatní kresbičky v bookletu, který samozřejmě poslouží také svými texty. Album je poskládáno z 11 písniček, které nikoho nenechají na pochybách, že Houba je stále ve formě. Říká se, že sedmička je šťastné číslo, což je případ Šílena, coby sedmé řadové desky této formace, nu tak tedy uvidíme.Deska začíná od konce. První song je totiž Vězení. Tato rychlá píseň pojednává o zoufalství, které zažívá člověk, který nemůže či nechce žít mezi lidmi a tak živoří ve svém vězení čtyř stěn. Rozhodně je to jeden z vážnějších textů na desce. Trocha mozkové masáže neškodí, že? Z úplně jiného soudku čerpá Houba v druhé věci s názvem 23 x Pang. Začne se na vás sypat v superrychlém tempu s vtipným textem, který já osobně chápu ve dvou rovinách, v té první se kapela trochu vysmívá všem těm „pravejm“ punkerům, v té druhé to částečně smazává textem „každej to sví, o punku ví“. Prostě punkerem je člověk hlavně ve své hlavě, ale to zdaleka ne všichni pochopí. Parodií a rýpnutím do všech fotbalových vlastenců, kteří to své jepičí vlastenectví opustí spolu s kocovinou z oslav vítězství, je kousek My to nacvičíme. Osobně mám rád fotbal a sám si ho občas rád zahraju, ale hloupé heslo, o kterém to celé je, rád skutečně nemám. Život jako voda je velmi zajímavá věc, která mě osobně na první poslech připomíná vynikající kapelu Už jsme doma. Osobně se mi propojení punku s dechy zamlouvá a Houba to zvládla na výbornou. Další vážnější skladbou je Šašek, který se směšným už narodil. Text k téhle písničce je jeden z vrcholů alba. Atmosféru odlehčí následující Sráči. Líní, kynutí strejdové se možná jednou stanou i z vás. Zatím si ještě můžete vesele zaskákat na tuhle příjemnou písničku. Až tato skončí, bude následovat Tisíceré díky. Minimálně ve stejnojmenné věcičce, kde POZOR zazní klavír. Houba se s nástroji na této desce opravdu vyřádila. To, že se Houba tentokrát nachází spíše ve vážné poloze než té rozjuchané, dokazuje Krajina stínů. To je kvalitně zahraný punkrock, co místo slovíček, které proletí uchem, opět donutí přemýšlet, ale abyste nehloubali příliš dlouho, koná se Večírek pro všechny ztroskotance snad na odlehčenou. Již jsem se dneska jednou zmiňoval o dechové sekci a Kradená svatozář přináší repete. Mírně moralizující text a rychlé tempo vystřídá na závěr desky, notně ponurá a pomalá píseň Ve jménu vlajky. Pacifistická agitka nakonec je opravdu velké sousto, ale ruku na srdce, které slovo v ní není pravdivé.Takže on ten Šílen Nesersrna zas taková sranda úplně není. Nicméně je to kvalitní, poctivé album, kterým se Houba opět posunula o kousek dál a já vřele doporučuji jak toto album, tak živou houbovou performaci.