Rumburk - RC Sklep

07/04/1996 / Martin Nosek Tak a je to tady. Už dlouho jsem chtěl napsat recenzi na tuhle akci, ale nějak jsem na to zapomněl. Už je to docela dávno, co jsme se opili na bytě, protože nám v hospodě nechtěli nalejt. Teda mně jo, ale Hrdlovi, Slechovi a Jirkůovi ne a to nemluvím o našem mládětovi Koloušci. Ten byl ještě v maminčině rounu. Takže to začalo tak, že jsme si dali pivo na bytě. Tenkrát nám stačilo málo a byli jsme dost v náladě. Třeba tak litr a půl koly s vínem a to jenom půlka a byli jsme na mol. A ten den jsem tohle vypil už kolem poledne. Potom jsem vyzvedl Jirkůovu ségru a půlku čtyřky a šli jsme na nádraží. Po třetí hodině vždycky odjížděl přímej spoj do Rumburaka. A tak nás pár pankáčů nastoupilo do vlaku a jelo se. Ve vlaku si Jirkůa oblíknul uniformu průvodčího a začal kontrolovat cestující. Bohužel mu někdo vynadal tak se na to vysral a šel s náma pít do kupíčka. Když jsme přijeli do Rumburka tak jsem se koukli na plakát. Tam bylo napsáno Houda a město Punkland. Takže jsme byli pojmenovaný na náš první koncert. Potom si moc nepamatuju, akorát, že jsem seděl u fotbálku. Už je to dávno totiž. Potom hráli kapely a my jsme pogovali. Jirků ještě s dlouhejma vlasama. A navíc obarvenejma na oranžovo. Jestli nevěříte tak se podívejte na fotky z tý akce. Tenkrát na koncert přišli novináři. Novinářky. A rovnou nás po tom výstupu pozvali na Majáles, kde se Martíček poblil ještě před hraním. A někdo to dělá dodnes. Třeba já. Potom ty mladý odvezli domů. Já starej a Hrdla starej jsme zůstali v Rumburku v klubu a něco jsme zahulili. Poprvý v životě. Potom jsme sešli dolů a kejvali jsme se, protože jsme si mysleli, že jsme kejvačka, co jezdí od nemocnice k nemocnici a v ní se kejve Kvačka. To je taková paní, co má jednu nohu kratší a chodí o golfových holích. Cesta zpátky byla dost šílená. Hrdla totiž vystoupil na nádraží Děčín východ. Budil mě tak hrozně, že jsem se probudil, ale až když se vlak rozjížděl. Tak jsem mu zamával a odjel jsem domů. Na kanále jsem mu nechal cígo na vlak. A ten Děčín se nám pak stal osudným. Jezdíme tam dodnes dívat se na to, jak Hrdla stojí na nádraží Děčín východ a mává mi roztřesenou dlaní a směje se mi, že odjíždím, ale přitom já odjíždím tím správným směrem. Jo, tenkrát ještě vlaky jezdili a ČD fungovali. Že? Ještě bych Vám chtěl přinést text písně, kterou jsme v tu dobu hráli u táboráků v Hnačově a potom v Jirkově: (očividně jsem v tu dobu dost hulil a nenáviděl KLAUNI) A přijel k nám cirkus, bylo hodně slávy, postavili stana, rovnou do mý trávy, co teď budu kouřit, když už nemám trávu? zalezu si pod stan, budu dělat slávu. Ref. Máme rádi cirkusáci, jsou to skvělý hošiši, mají rádi zvířátka a mají rádi hrošiši. V šapitó je teďka sláva, zrovna zbili slona lidi vřískaj, ječej, křičej, chtěj to vidět znova, klaun tam přiběh, vytáh slona a zařval, TY SPRATKU!, slon teď leží před šapitó s velkou dírou v zadku! Ref. Máme rádi cirkusáci, jsou to skvělý hošiši, mají rádi zvířátka a mají rádi hrošiši. Cirkus jede teďka cestou, co vede pryč z města, opice se mačkaj v kleci, avšak nejsou z těsta, jedna škitla a křičela, PANE KLAUNE, prosím, pusťte mě ven, prosím, rychle nebo se tu skosím. Ref. Máme rádi cirkusáci, jsou to skvělý hošiši, mají rádi zvířátka a mají rádi hrošiši. Dovětek. Proto lidi vězte všichni, NA CIRKUSI pozor, lásku k zvěři předstírají, jak vojáci názor!